Po velkém zasedání všichni lordi hodovali dlouho do noci, proto na ně ranní horko padlo jako pytel peří. Páni se vzájemně družili a poměřovali své schopnosti v boji. Plavili se na svých loďkách ve Svojanovském rybníku a těšili se z pěkného počasí. Po vydatném obědě, který se skládal z nepočítaně chodů, se znovu setkali s velkým Edwardem.
Velký král si nebyl tak úplně jist jak dál. Z čista jasna se objevil posel s nepatrnou vadou řeči. Tvrdil, že měl přijít už včera, ale protože mu pošel ošel, tak došel až dnes. Na svých cestách zaslechl mnohé. To podstatné, co se dozvěděl, se týkalo jednoho z Harpyjiných viteálů. Údajné informace by měl vědět slepý elf, kterého nikdo už 200 let neviděl. Po dlouhém bádání jsme ho našli. Slepý elf není slepý, protože nevidí, jak si mnozí myslí, ale proto, že byl oslepen krvelačnými skřety, kteří střeží viteál. Poradil nám, jak skřety zaženem a část Harpyjiny duše získáme.
Vše jsme zvládli a náš dílčí úspěch jsme oslavili na velkolepém bále pořádaném naším chlebodárcem Edwardem VII.